Úvodní okénko

Moji milí,
často se zamýšlím nad tím, proč lidé chodí s kamenným nebo naštvaným obličejem. Za mých mladých let se tomu myslím říkalo "prdelní ksicht". Chtějí asi dát najevo, že berou život vážně a samou starostí nevnímají, jak působí na okolí. Není to pro ně důležité. Pro mě to ale důležité je a s takovými lidmi se podruhé už nesetkám, pokud se tomu mohu vyhnout. Proto bych vás chtěla poprosit, abyste se usmívali. Zvednout koutky vzhůru přece není tak namáhavý výkon, vám to zvedne náladu, lidem okolo taky. Těžko se budete chechtat na plné kolo nad synem, když přinese domů poznámku, anebo nad tím, že vás vyhazují z páce. Ale věřte, že malý úsměv nikomu neublíží a vydolovat ho lze v každé situaci.

Proto vám přeji co nejvíce úsměvů třebas na dnešní cestě do práce.