O lidových zvycích

Že s Velikonocemi souvisí pomlázka a s Vánocemi jesličky, ví asi každý. Co je třeba Samhain a jaké jídlo se při jeho slavení podává, byste taky možná dali dohromady a zcela určitě byste to našli na netu. Já bych zde však chtěla nějak sepsat a sjednotit na jedno místo všechno o tom, jak svátky slavíme my. Naše rodina, sousedé, lidičky ze vsi i města. Chtěla bych zde popsat, jak si vyrobit související votivní předměty, jak uvařit sváteční jídlo, jak provést rituál. Chtěla bych použít tradici předků a aplikovat ji do současnosti, aby byla živá a aktuální. Mnoho zvyků už takto prožíváme delší čas, některé letos poprvé. Další čekají na znovuobjevení a vyzkoušení.

Na těchto stránkách budu postupem času prezentovat votivní předměty, které vytvořím v souvislosti se svátky a zvyky. Najdete tady základy košíkářství, tkalcovské techniky, výrobu věnečků, svícny, panenky, tradiční pečivo. Také něco málo z pletení ze slámy, výroba ošatek, začlenění moderního twist-artu. Ovládám samozřejmě jen základy příslušných řemesel a dovedností. Zvládnout je všechny dokonale opravdu není v mých silách. Ale i s chabými základy výše uvedeného se dají vytvořit krásné věci. Věci, které mají duši.

To je samozřejmě jen jedna část daného zvyku, rituální předměty a pokrmy. Další část tvoří samotný rituál. Jedná se o různé říkačky, písně, zaříkávání, koledy, lidové hry. Zvyk si takto můžeme rozdělit na část duchovní a fyzickou. Duchovní prvek zahrnuje čas, kdy se svátek slaví, vysvětlení, proč se slaví, jaké se k němu vážou pověsti... a fyzická část obsahuje již konkrétní předměty, pokrmy, tance a říkání, která se o svátku provozují.

Je z toho povídání alespoň trošku zřejmé, že se jedná o ritualizované činnosti? Je to proto, aby mohli lidé společně s přírodou vůbec vykonat nějaký obřad. Pokud by si každý vybral jiný kroj, napekl jiné pečivo a zpíval jiné písně v jinou dobu, byl by z toho Babylon. A jako s Babylonem by to dopadlo i s aktéry rituálu. Jistě mi namítnete, že existují i rituály pro jednotlivce, například když svobodná děvčata v předvečer Sv. Jana házela věnečky přes strom v sadu. Nikdo je přitom nesměl spatřit... ale i tento rituál konalo mnoho děvčat. Stejný rituál, ve stejnou dobu. Jen na jiném místě. Ta místa nebyla od sebe nijak extrémně daleko, vždyť zvyky se slavily v určitých oblastech stejně. Společné rituály zkrátka mají velkou sílu. A pokud se provádějí způsobem používaným po staletí na místech používaných po staletí... to se zkrátka musí zažít.

Úplně nakonec jedna úvaha odpočinková. Znám dost lidí, kteří před různými svátky a oslavami vypadají lehce uštvaně, naštvaně a vůbec - už aby ty Vánoce byly za námi. Je jisté, že dnes svátky a oslavy znamenají velké citové vypětí, a také vypětí finanční a existenční. Je to trošku škoda, protože to úplně postrádá původní záměr oslavy - rituál za účelem např. prosby za úrodu, poděkování za úrodu, poděkování za pěkné počasí o žních, apod. Druhý účel rituálu byla ovšem samotná oslava. Oslava přírody, Boha, lidské práce, odpočinutí od těžké dřiny v zemědělství... bývalo právem lidu slavit tyto svátky. Právem, za které byli lidé ochotni i bojovat. Dneska to spíš vypadá, jakože nás s těmi svátky kdosi otravuje... Ano. Otravují nás megareklamy, přesvětlené a blikající výlohy, otravuje nás konzum. Otravuje nás nezdravý styl života. Svátky za to nemohou.

Určitě mě spousta lidí napadne, že míchám dohromady křesťanské a pohanské svátky tak, jak jdou za sebou v kole roku. Na to je jediná odpověď - já to vím a dělám to schválně. Mám k tomu totiž své důvody. Hlavním důvodem hodným zveřejnění je ten, že takto se slaví svátky na venkově. Staré zemědělské svátky jsou oblečené do tenkého křesťanského civilizovaného kabátu. Ale pořád to jsou staré zemědělské svátky. Naše svátky. A slaví se tak, jak je po staletí zvykem v našem kraji. Co na tom, že občas někdo na oslavu sklizně přinese namísto jablkových koláčů chlebíčky s rajčaty. Důležitý je vlastní akt - výroba pohoštění pro všechny.