Horka

Dnes se vypravíme trošku stranou od hlavního hřbetu Jistebnické pahorkatiny, který jsme zmiňovali v minulých dvou setkáních. Chci vás pozvat na kopec úplně nenápadný, na mnoha mapách ani nepojmenovaný. Jedná se o kopec Horka východně nad obcí Vrchotice, tedy jihovýchodně od Sedlce-Prčice. Na mapě má kótu 570 a nachází se hned za částí obce nazývanou Na Františku.

Když se podíváte na mapu, kolem kopce vede polní cesta, a té se budeme částečně držet. Minimálně po ní běžte na kraj lesa. Zde se nachází dřevěná stříška s cedulkou Horka a Podhorka – ukazuje vpravo. Dojdete tím směrem po pár krocích k usedlosti nazývané Podhorka, u ní odbočíte trošku vlevo do kopce. Přivítá vás nádherný březový lesík a na vrcholku kopce spousta ostružiní. Podle toho poznáte, že jdete správně, stále nahoru, a na vrcholku, na východním okraji lesa, náhle ostružiny jakoby mávnutím kouzelného proutku na jednom místě mizí. Stojí tam takový zvláštní kámen na kameni.

Můžete sami popustit uzdu své fantazii a představit si kámen zkrápěný krví obětí, jako pomník velkého vítězství nad sousedním kmenem nebo snad jako památka zde pochovaných náčelníků. Mezi kamenem a okrajem lesa je jakýsi náznak kamenné řady mířící přímo na sever a na druhé straně za kamenem jsou v ostružiní sem tam kamenné hromádky. Ty budou pravděpodobně z doby zcela nedávné, ale člověk nikdy neví…

Na vrcholku kopce je to zhruba vše, co se zde dá vidět, všude je to hustě zarostlé a nelze moc zkoumat terén. Pokud se vrátíte dolů na cestu svahem kopce, všimněte si kopečků mezi stromy. V prosluněném březovém hájku to působí velmi zvláštně. Mě osobně vytanula na mysli ruská pohádka o dívce, kterou zavraždili v lese, pod kopeček zakopali. Na kopečku vyrostlo rákosí, pasáček si z něj uřízl píšťalku… a jak to bylo dál, víme asi všichni.

Na vlastní lokalitě Horka je to zhruba vše, pokud vám ovšem procházka připadá moc krátká, můžete si ještě obejít takový malý okruh kolem. A nebudete litovat. Když se tedy vrátíte ke stříšce s ukazatelem dole pod kopcem a půjdete nyní vlevo po cestě, na okraji pole roste nádherná mateřídouška. Jenom nedoporučuji si do voňavých polštářů lehnout. Člověk se zadívá do oblak, kolem něj se vznáší nebeská vůně… a probudí se minimálně o hodinu později. Cesta vede kolem kopce do polí, a dále na dnes již téměř rozpadlý statek Božetín.

Zde se vydáte po asfaltce vlevo a dojdete ke kapličce na rozcestí u osady Náhlík. Po cestě budete míjet několik velmi pěkných exemplářů dubu letního, opravdu stojí za podívání. U kapličky odbočíte opět vlevo, vyjdete kopeček a jste na křižovatce. Doprava ve vzdálenosti asi 1 km je obec Přestavlky a hned za ní Sedlec-Prčice, vlevo pak Vrchotice Na Františku, výchozí bod výletu.

Na závěr vám ještě dlužím vysvětlení, proč vás ženu na jakýsi polorozpadlý statek, kde není nic zázračného. Jestli se v tato místa někdy vypravíte, uvidíte to sami, ale znám jen velmi málo míst, kde by měl člověk tak intenzivní pocit, že za každým kamenem, stromem či křížkem na něj mávají víly a vykukují trpaslíci. A to prosím v žádném pralese, bažině či na samotě. Všecko pěkně mezi políčky a stodolami, v obydlené krajině a za plného denního světla. Další předností je možnost sběru čehokoliv z přírody. Z poživatin se zde v hojné míře a dle ročního období nabízí maliny, jahody, borůvky a ostružiny, houby a ořechy, z čarodějného bejlí navíc již zmiňovaná mateřídouška, třezalka či hvozdíky. Na ozdobu je možno si domů vzít třeba klásek obilí nebo pěknou březovou kůru. Ale nejdůležitější, co si z tohoto kraje můžete odnést, je zjištění, jak je ta naše země krásná.

Napsáno pro Zpravodaj Bratrstva Keltů